Romové v ČSR (1918 - 1938)
Na území Československa žilo v letech 1918 - 1938 kolem 65 tisíc Romů, většina z nich na území Slovenska. Žili zde i Romové němečtí, nazývaní také Sinti a kočovní olašští Romové. Jednotlivé skupiny se vzájemně lišily nejen způsobem života. Slovenští Romové žili usedlým způsobem ve vlastních vesnicích, typickým řemeslem pro ně bylo a dodnes v některých zemích je kovářství, kotlářství a košíkářství.
Čeští Romové v období první republiky převážně kočovali. Na Moravě docházelo k přirozené asimilaci některých romských rodin, které splynuly s tehdejší československou společností.
Jak tedy žili Romové v Československu? Podobně jako v jiných evropských zemích byli vystaveni mnoha omezením. Pořizovaly se soupisy kočovných osob mezi něž se řadili nejen Romové, ale i potulní komedianti a kejklíři. Ti také byli často obviňováni z krádeží a potulky. Evidenci měly usnadnit tzv. Cikánské legitimace, jež sloužily jako průkaz totožnosti. Tímto způsobem byli kontrolováni kočovníci, nikoliv skupiny žijící usedle.
Jedním z kladů první republiky byla lepší dosažitelnost odborného vzdělání - středoškolského, ale i vysokoškolského. V roce 1926 vznikla v Užhorodě první škola pro romské děti, kterou také podpořil první československý prezident T.G. Masaryk. Ve 30. letech byla založena v Košicích také romská hudební škola. Této možnosti vzdělání využila řada Romů.